Opouštěl jsem šedesátá léta, ale po vydání několika dílů Undergroundu v i-novinách se na mě snesly doslova poklady od našich čtenářů. Některé z nich vám dnes představím a navíc jednoho bigbítového fanouška z Mimoně – Milana Hiju.
Skupinu Noční jízda pamatuji už i já z doby, kdy jsem začal dojíždět do České Lípy za budoucí manželkou. Matně si vzpomínám na jejich vystoupení v Centrálu a odjezd ranním vlakem zpět do středních Čech.
Petr Skokan je mnohým Českolipanům známý především jako politik. Byl starostou města, hejtmanem, senátorským kandidátem a v tomto volebním období je poslancem parlamentu České republiky za Věci veřejné. V restauraci Nový Saigon jsme se však nesešli, abychom rozebírali vládní koalici či lékařskou krizi. Vzpomínali jsme na jeho kariéru muzikantskou.
Dnešní díl Českolipského undergroundu je dokončením sumarizace působení The Strawberry Sellers Group na hudební scéně šedesátých let, kterou jsme provedli s Petrem Königem.
Ne, toto ještě není konec se psaním o bigbítu šedesátých let v České Lípě, ale po třech letech od naší první schůzky jsme se s Petrem Königem sešli znovu, abychom dali dohromady ještě pár informací o nejslavnější kapele zmíněné dekády - o The Strawberry Sellers Group.
Standa Holub psal rovněž Umělecké noviny, z nichž vznikla sbírka Básně holubí a knížka Život holubí. Samozřejmě nešlo o noviny ani básně v tom pravém slova smyslu. Standa například „dostal myšlenku“ a hodil ji na jemu nejbližší papír.
"Standa Holub není nějakým typickým bavičem, spíše klaunem ze starší školy, který pod nasazenou maskou ukazuje drsnosti a absurdity denního života," napsal Ladislav Smejkal do Českolipského deníku při příležitosti šedesátin postavičky České Lípy, kterou nemůžeme v našem seriálu opomenout.
Karla Sekyru budu mít už navždy spojeného s následující situací: Sedíme u něj v pracovně a na počítači přehráváme písničky, které letěly v roce 1967. U některých si prozpěvuje. Když hrají The Spencer Davis, dojatě se ke mně otočí: „Kurva, až mám husí kůži.“
(Využívám nemoci, abych dohnal rest, který ve vydávání Undergroundu v i-novinách máme. Text je doplněn řadou videí a oproti Magazínu Lípa je doplněn o připomínky čtenářů, zejména Václava Kozuka.) V minulém díle věnovaném Milanovi Pislcajtovi jsem zmínil, že mi přinesl seznam nahrávek, které podle něho hrály kapely na konci šedesátých let.
Sešli jsme se v hospodě U Dědka, kde můžete narazit na muzikanty šedesátých let prakticky každý den. Pijí kávu a malá piva. Milan Pislcajt na nic nehrál, ale dal si tu práci, sedl si k počítači a pokusil se dát dohromady seznam skladeb, které na zábavách konce šedesátých a začátku sedmdesátých let frčely.
Ivo Barry Listoň hrál původně na basovou kytaru, ale po příchodu staršího Pavla Šplíchala dostal jasně na srozuměnou, že buď bude hrát na bicí, nebo pomaže z kapely. Tak se stal bubeníkem.
"Říkám, že extremismus při obraně svobody není neřest! A dovolte mi vám rovněž připomenout, že umírněnost při prosazování spravedlnosti není ctnost!" Ne, toto nejsou slova Iva Listoně z Doks, ale Barryho Goldwatera z Arizony, jednoho z nejvýznamnějších republikánských politiků ve Spojených státech, velkého nepřítele komunismu a milovníka svobody, který se stal nejúspěšnějším...
Ne, šedesátá léta nejsou nudná, dokonce ani nemám pocit, že bychom je jakkoliv vyčerpali. Navíc z už zjištěného je jasné, že v dobách, kdy televize byla v plenkách a komunisté málo bdělí, vyrůstaly kapely na Českolipsku jako houby po dešti. Přesto si myslímže by to chtělo nahlížet více do let sedmdesátých a osmdesátých a projekt Underground tím trochu oživit.
„Vzpomeneš si ještě na nějaký svůj text?“ zeptal jsem se.
Jiří Konrád se zdráhal, nakonec z něj vypadly dva začátky: „Proč jsem tak černej … Byl to mladej rebel, nic neví...“
Již v několika rozhovorech byla skloňována kapela Kyselé hrozny z Kamenického Šenova, někteří ji dokonce jmenovali jako tu skutečně původní, která přišla s bigbítem na Českolipsko. A tak mi to nedalo a do Šenova jsem se vypravil, abych se na náměstí v hospodě U Báby sešel s jedním z muzikantů – s Jiřím Konrádem.