Na prvním místě uveďme symbol hory. V národní tradici je Říp výšinou, na níž bylo rozhodnuto praotcem Čechem o usazení jeho kmene v zemi, kterou od těch časů nazývají vlastí. Bezděz je malebným dvojvrším, takže v tomto směru nemá v české kotlině konkurenci. Při jasném vzduchu je odtud možné přehlédnout třetinu Čech. Výhled není ničím zastíněn. Kdyby přišel praotec Čech sem, rozhodl by se stejně rychle o konci putování jako na Řípu.
Královský hrad na Bezdězu byl nejvyšší hradní stavbou 13. století. Svědectví o rozmachu moci Přemysla Otakara II, prvního skutečného Evropana mezinašimi panovníky. Hradní stavba plně formulovala gotický architektonický názor.
Klášter montseratských benediktinů byl na hradě založen již v roce 1627, ale působil až od poloviny 17. století. Spojení klášterní romantiky Pyrenejí a severočeského horského královského sídla dalo vzniknout církevnímu středisku, které je dokladem česko - španělského kulturního vztahu. Socha p. Marie Montseratské, zde druhdy trůnící, byla věrnou kopií jedné z nejslavnějších evropských Madon, jejíž tradice sahá do 7. století.
Romantika obrovské zříceniny, provrtané od konce 18. století četnými hledači pokladů, zaujala Karla Hynka Máchu jako typického nadšence pro zašlou slávu české minulosti. V povídce Večer na Bezdězu se mu podařilo s poetickou názorností vyjádřit tajemného ducha hory a dávného hradu.
Nekonečný je seznam pohlednic Bezdězu. Snad kolem 600 položek vydaných do roku 1897. Počet výtvarných děl, obrazů a grafik, je také úctyhodný a protože si Bezděz rád nakreslí každý nadšený amatér, nelze nikdy počet zobrazení spočítat.